Kroužková zbroj je stejně těžká jako lehký pěchotní pancíř takže to nějak nevadí. Na svazek oštěpů jsem si taky zvyknul rychle. Ty oštěpy nás napadly až tady. Je velice šikovné mít pořád jeden v ruce jako zbraň rychlé reakce. Ovšem prádlo z přírodních vláken je peklo. Ukrutné počasí pokračuje jenom s občasným protrháním oblačnosti, kdy se slunce opře do promočených lesů a vlhkost je okamžitě na sto procentech. Z té debilní bavlny jsem dostal opruzeninu mezi hýžděmi, ještě s Viktorem.S nepříjemnou bolestí se úplně nevypořádaly ani nervové úpravy jinak umožňující jasně myslet s rozpáraným břichem.
Zvěře je tu málo ale dvanáctý den se nám podařilo složit kňoura. Zlehka jsem ho nadehnal Menrinkovi do rány a ten ho trefil přesně mezi oči šíp tam zajel i s letkami být delší, dal by se použít rovnou jako rožeň ale takhle jsem ho musel vykutat z páteře, naše luky odpovídají naší síle a dovedou ji využít velmi dobře.
Ještě než jsme začali dělat pečínku vyškvařil jsem sádlo a vmíchal do toho výtažky z vrbové kůry a místní rostliny(takzvaného prdeláče jak ji Stefan pojmenoval) která bude mít protizánětlivou aktivitu.Mám v sobě "chemický smysl" staší si to vetřít do pravého malíku. Když jsme si s tím namazali řitě úleva se dostavila za dvacet minut. Viktor hlásil že mu to připadá jako zázrak. S "vlčí mastičkou" se nám oběma vrátila morálka a zájem překonávat útrapy putování.
Naštěstí se Ahmed s těmi dvaceti dny mýlil a po první krizi mě sice bolely všechny svaly a ráno jsem z dek lezl tak čtvrt hodiny,ale vždycky když jsem to rozhýbal byl jsem netušeně výkonný.
Den nato jsme začali potkávat čím dál víc zvěře všechno pozemské typy střeního pásma, jeleny, daňky, bahniště byla rozrytá od prasat.
Důvod se vysvětlil navečer. Les který vypadal jako každý jiný byl rozparcelován spoustou nízkých širokých žlabů byly něco pod metr vysoké a táhly se rovnoběžně vedle sebe a ztrácely někde mezi kmeny.
V žlabech byla šedivá drť. Sáhnul jsem si a byla to výživa s komplexním složením pro pozemské savce, mám chemii v malíku. Nějaká automatická krmná stanice.Zachovala zvěř přes nukleární zimu.
A protože žádná zvěř v dohledu nebyla,podle staré zálesácké moudrosti bylo jasné že nemají s dvounožci dobré zkušenosti. Všude kolem převládaly jehličnany hustě vedle sebe takže výhled končil na hradbách propletených chvojin ale podle teplejšího obrysu jsem rozpoznal nějakou pozorovatelnu. Menrink který měl luk v ruce si zkontroloval založený šíp a dotknul se podvědomě podavače na lučišti kde měl nachystaných dalších sedm(prý šťastné číslo). Ostatním se nějak nechtělo upozorňovat na sebe horečnou přípravou a nechali jsme si oštěpy a opatrně jsme pozorovatele ve stromech obešli. V nepřehledném terénu to šlo snadno.
Ahmed na nás čekal v netečném podřepu s puškou položenou na stehnech. Dokonale nehybný jako pařez se stal součástí lesa."Tak je čas si to zkusit naostro."
Luky proti puškám?! A proč vůbec útočit na nějaké šupáky co tady živoří v pustině. Je úplně jedno jak je to zaostalé místo ale na úroveň klacků a kamenů se tady propadli těžko.
Podělil jsem se o své pochybnosti.
Ve vzduchu se objevil obraz okolí z Ahmedova projektoru,jak ho nasnímal z lodi. Viděl jsem nekonečné lesy na jichovýchod ohraničené horami, kolem šedesáti kilometrů severně od naší pozice bylo říční údolí se známkami odlesňování lidmi a nepravidelnou šachovnicí zemědělské půdy. Mapa zaplanula rudými body z nichž každý znamenal teplokrevného tvora. Poznal jsem hojnost zvěře kolem krmné stanice, a shluky v údolí byla asi stáda chovaná zemědělci. A lidská soustředění přímo zářila. Všude jinde bylo rudých bodů méně ale ne tak málo, jak bych tipoval podle našeho předešlého marného pátrání po nějakém mase.
V větším rozlišení se daly v oblasti krmné stanice najít dvě větší osady obehnané zdmi a řada samostatných objektů. Pak projektor přidal síť lesních cest, Ahmed označil prstenec strážních stanovišť žlutými body. V říčním údolí bylo velké opevněné uskupení přímo u řeky, takových dvacet vesnic a nepočítaně menších usedlostí, mapa zmizela a Ahmed nám ukázal detail jedné takové, mohutné hospodářské stavení do L ,zeď s hroty, příkopem a ostnatým drátem uzavírala dvůr a doplňovala půdorys na obdélníkovou pevnůstku. Ven vedly jen úzké střílny, obranu vylepšovala střelecká hnízda v každém rohu nejspíš projektilové kulomety nebo možná rychlopalné kanony. Sice postaveno bez speciálních materiálů ale pro lučištníka dost tuhý oříšek.
"Máme tady dvě bojující skupiny ve vleklém konfliktu nízké intenzity, který vznikl s nejasných důvodů možná o technologie ale ne kvůli zdrojům. Obvykle vládne příměří, žádná strana není schopna dosáhnout takové převahy aby mohla podniknout vítězné tažení. Chybí tu průmysl k rozsáhlejší zbrojní produkci ale malé kapacity zde jistě existují. Lesní společnost využívá energetické zdroje a prostory krmné stanice, v říčním údolí jsem zaměřil signatury dvou štěpných reaktorů."Ahmed doplňoval výklad detaily z mapy tón sebevědomé štábní krysy mu jde bezchybně.
"Navrhuji vyčkat na nějaký menší přepad a útočníky zničit abychom si ověřili svoji taktiku. Celou akci pochopitelně naplánujeme s minimálním rizikem a palebným krytím z lodi, kdyby hrozil neúspěch."
Ahmed se na mě krátce podíval a pak jako by odpovídal na nevyslovenou námitku dodal.
"Ať je ta historie jakákoli půjde o agresora který se chystá napadnout civily, to jen kvůli morálnímu aspektu celé akce. Alternativně můžeme počkat a zjistit kdo je ten víc zlý a nebo toho necháme a letíme za Ogunim."
Vůbec mě nepřekvapilo že v hlasování o ostré akci jsem byl proti sám, prostě žoldáci z pole.
Teď si hovíme na místečku u rybnaté říčky a čekáme až drony vyhmátnou nějaké bojechtivé místní. Trénujeme pořád ale udělali jseme si pohodlí, rybaříme já si dopisuju deníček na který prostě nebyl dřív čas. Zase máme chatku vyrostlou z lodi a syntetické spoďáry, ráj.
No comments:
Post a Comment