Opravdická zvěřina je jinde luxus. Pro nás rutina, ale nepřejí se to. Zvláště když nám potravinový syntezátor stvořil sice chuťově hubené ale pivo. Už šest dní vstává dvojice na kterou vyšla řada před východem slunce aby využila svojí výhody nočního vidění. A za kalného úsvitu se vrací s úlovkem do tábora kde zbytek chystá snídani. Pak střídavě jíme trénujeme provokujeme se aby cvičné bitky měly šťávu a tak pořád dokola. Ráno bývá jinovatka a občas se objeví pár vloček.
Místní se nějak nemají k boji. Viktor se nabízí že by to nějak popíchnul. Nejraději bych ho taky popíchnul nemám nejmenší chuť tady bojovat.
Včera jsem byl na lovu s Menrinkem, když jsme vyvrhovali střeleného jelena natvrdo jsem mu to řekl. Odpověď mě nepotěšila protože do mě viděl.
"Možná nám to nevyjde a budeme muset letět bez toho, nemysli že tady chci rozjet zbytečný masakr. Jednu věc ti ale řeknu nebudu v klidu dokud tě neuvidím nad vlastnoručně vyrobenou mrtvolou. Ne, trochu jinak, dokud neuvidím že nad tou mrtvolou budeš v pohodě. "
Mlčky jsme zahrabali vnitřnosti. Hodil jsem si jelena na záda. Do volné ruky jsem chytil populární oštěp, Menrink si založil šíp. Pořád jsme se chovali jako středověcí válečníci ale já jsem měl na zádech plazmovou pušku a Menrink dokonce objemný střepinový kanon a nějakou karabinu na stehně, jen tak pro jistotu.
Po návratu do tábora jsem udělal svoje a pak si s hrnkem kafe a plackou sedl k ohni mlčel jsem poslouchal jak Stefan z Menrinkem řeší nějakou bojůvku jménem "skrumáž u Medvěda 37".A sledoval jestli se na mě ostatní divně nedívají. Viktor se na mě divně díval ale ukázalo se že se ode mně chce naučit starý artistický kousek s vyběhnutím na strom a nehcce mě obtěžovat dokud jím. Zbytek dopoledne jsme strávili lezením po stromech a následně sestřelováním šišek. Vyhrál jsem ale v exování piva jsem to projel. Stefan se činil u elektrického grilu v chatě, oheň rozděláváme jenom ráno kvůli tábornické rutině ale živit ho celý den se nám nechce. Jachta s chatou vyrůstající z boku trochu připomíná kostelík s jednou lodí a jehlanovitou věží, na mýtinu u říčky docela zapadá. Nepochybuju že ji Ahmed na Freeportu naložil dost na novou nukleární zimu pro tento svět. Ke zbraňovému rozhraní mě nepustil.
Viktor vyšel z chaty a ukusoval z kusu jeleního hřbetu, maso uvnitř nedopečené kladlo odpor ale zjevně mu chutnalo
"Ještě to není hotový blbe."
"Ne je to výborný díky."
"Menrinku ty si to volno vůbec neužíváš."
Menrink se sebral a vyrazil k lodi , zjevně naštvaný že někdo má dobrou náladu a on ne. Ahmed vyhřeznul pilotní kabiny kde trvale držel hlídku a Menrink ho vystřídal.Ahmed taky nevydržel až Stefan prohlásí že je to hotové. Zjišťuji že vychrtlý kyborg si potrpí na jídlo.
Místní jsou pořád hodní mírumilovní lidičkové, kéž jim to vydrží, ještě pár dní a budeme muset odletět a Menrink rozhodně bezdůvodný boj nechce.
No comments:
Post a Comment