den v tělocvičně

Už třetí den jen cvičím, pomohlo mě to nějak překlepat čas do sektání s Menrinkem, který pro mě má mít konečně pořádné info o misi. Dneska jsme konečně měli sraz přímo Kolbišti, tak se tělocvična jmenuje. Menrink s sebou přivedl svého společníka Ahmeda Hikmata, netroufnul jsem se zeptat, ale on to asi opravdu bude plukovník Hikmat Smrťák,Spalovač měst, Bezcitná zkáza. Jak je světů spousta, tak to už musí být aby se něčí pověst všeobecně šířila, od Malých válek už se už o něm nic nevědělo, a pravda bude co jsem si myslel- že se po Siriu někam zašil. Vysoká vychrtlá postava samá ruka samá noha, houževnatá snědá a přitom našedlá pleť, vzhublý protáhlý obličej s výraznými lícními kostmi. Úzkorté zubaté úsměvy, při kterých se v té urlčí tváři objevily spousty vrásek, a pak zase mizely až na ostré hluboké rýhy kolem úst. Černé oči měl hned roztěkané a hned zase soustředěné, nebo jako by plné takového naivního dětinského údivu, nechápu proč to na mě tak působilo. Ale většinou byly jeho oči tvrdé a pusté. Když se v nich objevilo veselí bylo to jindy než u jiných lidí a zřejmě mu připadnou zábavné i záležitosti pro ostatní dost tragické. Když mluvil tak jenom k věci. Ta odosobněnost, a oči které toho hodně viděly. Asi to bude opravdu on, na tu tajuplnou planetu s námi neletí-nesplnil by Oguniho podmínku o zákazu nebiologických implantátů. Jenom nás sveze na místo srazu z Oguniho průzkumnou lodí, základnou pro naši misi.
Vysvětloval jsem základy boje ve středověkém stylu, Kolbiště disponuje ohromným arzenálem chladných zbraní, Menrink si vybral rovný jedenaopůlruční meč s bodným hrotem a úzký štít a brzy se s tím zžil, a postupně vyhrával s tréningovým botem na stále vyšších obtížnostech. Ahmed se k nám přidal, když zkoušel různé zbraně bylo vidět že má už bojové styly předimplantované a pak jenom ladí synchro. Začínal vždycky bleskově ale trošku toporně a pak se jeho pohyby staly elegantní a ještě rychlejší, pak začal být trošku váhavý jak odpojil elektroniku aby se mu pohyby lépe zažily, zkusil jsem to s ním cvičně s halapartnou abych eliminoval jeho výhodu dlouhých rukou. I bez bojového režimu mě bleskově vyřídil. Hned jak vykryl první úder okamžitě se mi dostal na tělo, ratiště udržoval pořád v kontaktu aby vyblokoval moji zbraň otočil jsem svoji halpartnu abych ho udeřil koncem ratiště do břicha ale to sklouzlo po nastaveném předloktí a vzápětí jsem stejnou rukou inkasoval úder dlaní na hrudník a měl bych to za sebou. Ahmedovi by opravdu slušela kosa a černá kutna.
Bohužel Menrink neřekl nic nového, takže zůstává průzkum ve světě s technickou úrovní středověku, nutnost dokonalého utajení a splynutí s místními, práce v terénu s malým týmem, celkem čtyři lidé, alespoň že to jsem se dozvěděl.
Ale proboha co za svět to může být? Že by ten úchylný sociální experiment v M44? Možná něco podobného, ale zase proč-vždyť je to rezervace obložená senzory tak proč tam něco zkoumat. Mohl by se tam někdo ukrývat a Oguni ho chce dostat. Našli by jsme ho a jeden z nás, možná není najatý na průzkum ale... Nebo že by nález zapomenuté kolonie? To by bylo úžasné a hlavně s nízkým rizikem.