Medvěd

Musím říct že Viktor a jeho biomechani jsou nejlepším lékem na moje deprese ze zmrzačení. Pořád se nesoustředím, pořád postrádám svoje databáze a kvalitní připojení, ale teď chápu že mě to svým způsobem odvádělo od jiných zábav-konkrétně od bezstarostných pijatik v barech tohodle pololegálního kosmodromu.Stihli jsme tréningy, i skupinové. Menrink poté co se vzpamatoval z prvního večírku je nesnesitelně výkonný a místo mě dal dohromady celé naše vybavení, měl to být původně můj úkol. Ale nakonec jsem jen dodal svoje materiály o historickém vybavení a životním stylu. Všechno co máme je jako ty luky.Extrémně jednoduché ale na maximu které umožňují technologické limity v zadání-říkal Menrink. Je to přece jenom zbrojař a inženýr, a jeho znalosti se zjevně neomezují na řízené střely a střepinovou munici. To mě říkal když jsem se ptal do čeho dělá.
Na dnešním tréningu jsem vysvětloval techniky s tyčí. Těmhle dvěma opravdu stačí jedenkrát předvést a už není co učit, Menrink je stylař a je radost se na něho dívat a stejně elegantní bude i při skutečném rozbíjení hlav a lámání kostí. Viktor je zajímavý tím že perfektně předvádí styl a pak si pohyby převede do tvrdé úsporné efektivity přidá spoustu nedbalosti a vybuduje si podivný rváčský nestyl. A to co ho učím v tom pořád je a ve sparingu jsem poznal že je to zatraceně účinné.Ahmed s mámi už necvičí, možná kdybych učil kosu...
Hodně lidí se k nám na cvičeních přidalo a bylo i pár hezkých soubojů. Žádná hezká holka, a to už se začínám ohlížet za každou, s tímhle se implantáty taky dokázaly vyrovnat.
Dneska k nám přišel obrovský chlap s kulatou bezvousou dobráckou tváří, trochu shrbený a jako by se maličko šoural. Měl na sobě vytahané tepláky a tílko na nohou odrané zápasnické boty. "Hezké, dáme si to proti sobě?"
"Tak dobře" vykročil dopředu Viktor a podával mu tyč.
"To na mě musíte všichni aby to bylo spravedlivé"
Viktor mu hodil tyč a sotva ji protivník chytil vrnul se na něho. Tyče třeskly o sebe a ta Viktorova snad prorazila zvuklovou barieru jak letěla stranou, obr uchopilů Viktora v rozkroku a zdařilým hodem ho poslal na mě. Kotoulem jsem se vyhnul a současně se přiblížil. Udeřili jsme s Menrinkem ve výborné souhře, on se musel krýt před tvrdým úderem až jsem se divil že tyče nepraskly já jsem z pokleku trefil přímým úderem obrův krk.Kdo by čekal že takováhle sušinka dosáhne tak daleko, jsem prostě malý a rychlý a těžko mě trefit.
"Hezký tak to bych neustál." trošku chraptěl i po mém sparingovém úderu bez síly.
"Jmenuju se Stefan, nejsi ty náhodou Menrink?"Otočil se na jmenovaného.
"Vítej jsi tu nějak dřív."A jsme všichni, Stefan je neuvěřitelná hora masa, nejspíš ho máme sebou kdybysme potřebovali obléhací věž. Bude poslední pijatika protože podle plánu všichni letíme někam do přírody na stmelovací cvičení.Proboha další let v naší "jachtě" prý za ni Ahmedovi nějaký pracháč nabízel 50mega. Neprodal, proč taky vždyť by za to pořídil jenom vojenský kurýrní stroj dvakrát tak větší. I když je možné že ta potvotra má něco co za ty prachy stojí.